Jenže teď je teď. Právě končí červenec, za oknem se mi připomíná nádherný letní den. Modrá obloha a teploty atakující třicítku, přímo vyzývají k pobytu venku, užívat si slunce a žít. Navíc, když je sobota.
Ale to bych musela mít s kým, říkám si v duchu a usrknu trochu čaje. I když, zamyslím se, vlastně bych i s kým měla, ale asi ani nechci. Nemám náladu jen tak na někoho...
Jmenuji se Andrea a je mi 32 let. Myslím si o sobě, že jsem celkem holka k světu. Nepatřím sice k těm typům žen, jejíž míry nosí modelky, ale neřekla bych, že jsem tlustá. Zkrátka ženská krev a mlíko. A sklízím s tím úspěch. Tvrzení, že se mužům líbí vyzáblé ženy, mohu s klidem vyvrátit. Každý chlap, a že jich nebylo málo, mi potvrdil, že nejlepší je žena, kterou je za co chytit. Takže žádnými mindráky rozhodně netrpím a miluji každé své kilo „navíc“.
Na čem si obzvlášť zakládám, jsou mé vlasy. Mám je dlouhé a blond. Líbí se mi je nosit rozpuštěné, protože tak se za mnou každý otočí. Nosím sice brýle, protože kontaktní čočky nesnesu, ale myslím, že jsem ten typ žen, kterým obroučky sluší a dokreslují jejich image.
Patřím k těm lidem, které baví jejich práce. Aby taky ne, platí mě královsky o čemž svědčí i můj krásný a luxusně zařízený byt.
Ani o kluky nemám nouzi. Jenže, znáte to, v tomhle věku narazíte jen na dva typy mužů. Buďto jsou zadaní a z toho nic moc nekouká anebo jsou divní. Ať už z jakéhokoliv důvodu,
Jako můj měsíční „vztah“ s jedním policajtem. První rande proběhlo ještě celkem únosně. Absolvovali jsme romantickou procházku Prahou a pak zašli na večeři. Jasný, jsem emancipovaná žena a tak mi nevadilo za sebe zaplatit útratu. Nicméně po pár dalších setkáních mi už přišlo hodně divné, když tuhle si zapomněl peněženku, tamhle mě prosil, jestli bych to „nezacvakla“ i za něj. Dala jsem mu kopačky, rozhodně nehodlám vydržovat pětatřicetiletého mužského. Řekla bych, že je snad již dostatečně dospělý a zralý na to, aby se o sebe postaral sám. Nemám zapotřebí dělat někomu chůvu. No a takhle je to vlastně pořád dokola. Jdete s někým na rande a buď se z chlapa vyklube„mamánek“či„vyžírka“ anebo „ženáč“.
Vlastně je tu ještě jeden typ mužů... Jde o pány kolem padesáti let. Jsou zajištění, mají vlastní, prosperující, firmu a jedinou jejich vadou na kráse je, že se nechtějí vázat. Do vážnějšího vztahu je prostě nedostaneš.
Jedním z nich je můj milenec David. Krásný, urostlý muž s vysportovanou postavou a modrýma očima. Jsem z něho hotová, kdykoliv jsme spolu, nechám se ovládnout jeho charisma a nepřeji si nic jiného, než s ním zůstat navždy.
Známe se dva měsíce a já začínám být „bouchlá“, jak se o mě zmínila moje kamarádka. Bylo to v posilovně, kam jsem začala chodit, protože si chci trochu zpevnit postavu, abych se Davidovi líbila ještě víc. Líčila jsem jí, jak miluji chvíle s ním, ona mě poslouchala se shovívavým úsměvem a pak pronesla onu větu.
Ano, asi začínám být „bouchlá“ a tak jsem jí hned rychle poprosila, že bych chtěla našemu „vztahu“ dát ještě tak dva měsíce čas a pokud se do té doby nic nezmění, ať mi důrazně řekne, že to musím ukončit...
Přestávají mě totiž zajímat ostatní muži, což mě trochu děsí. Nejraději bych chtěla být nad věcí, užívat si chvíle s Davidem a zároveň se scházet a flirtovat i s ostatními. Když on se nechce vázat, mě to přece nerozhodí. Jenže realita je jiná. Nepatřím k typu žen, které milují jednoho a schází se s jinými. Takže to opravdu začíná být problém. Ve svém věku si už nemůžu dovolit ztrácet čas s někým, kdo nechce vážný vztah. Ztratit další dva roky? Díky, nechci. Věřím Káče, mojí kamarádce, že mi případně za dva měsíce domluví...Ale ve skrytu duše doufám, že to nebude potřeba a David se rozhodne pro život se mnou.
≈
„Davide, za chvíli musíme vyrazit“, vtrhne mi kolega bez zaklepání do kanceláře. Kolik že to je hodin? Odtrhnu zrak od počítače. Ano, už je pozdě. Musíme jet, nebo nestihneme letadlo. Máme domluvenou schůzku v Barceloně, kvůli nové kolekci džínů, a pak si konečně vyberu pár dní volna. Zůstanu ve Španělsku a přijede za mnou Magda, zasněně se při té myšlence usměji a trochu mi zatrne v rozkroku. Je to dračice, bude to příjemně strávený čas.
Jak dlouho se už vlastně s Magdou znám? Řekl bych, že od rozvodu, nebo ještě déle? Nevím. Krásná, chytrá osmatřicetiletá dáma, s nakažlivým úsměvem a obdivuhodným smyslem pro humor. S tou se nikdy nenudím, říkám si v duchu a začínám se skutečně hodně těšit. Je sice vdaná a rozvádět se nechce, ale tak nějak mi to nevadí. Ženit se už nemíním, jedno manželství mi stačilo až až.
S manželkou vycházíme po rozvodu dobře. Nerozuměli jsme si, nemělo cenu spolu zůstávat a ničit naše dvě děti hádkami. Teď jsme, myslím, všichni spokojenější. S Magdou zažíváme čas od času chvíle plné vášně a mezi tím si vychutnávám dny podle svého. Nikomu nevadí, když se zdržím s kamarády v hospodě, nebo když se občas zapomenu u nějaké pěkné, přitažlivé ženy. Ano, svoboda mi vyhovuje anebo si to jen nalhávám? Sám nevím, snažím se ve svých pocitech moc neprobírat.
Ano, přiznávám, že pokud by se Magda rozvedla, trávil bych s ní času mnohem více, ale to je opravdu jen kdyby.
Jiné ženy nezavrhuji. Jenže většinou narazíte na dva, no, možná tři typy žen.
Mladinké, naivní, husičky, které sotva dospěly do věku, kdy se za nimi muži začnou otáčet, myslí si, že celý svět je jen jejich. Chtějí všechno nebo nic. Ano, sex je s nimi skvělý, dokáží vám splnit všechna vaše tajná přání. Ale od vás se očekává, že jim nabídnete přesně takový život, jaký chtějí. Cestování, večeře, pěkné dárky...Jejich energie je nezdolná a občas si říkám, zda to vůbec stojí zato.
Druhým typem žen jsou slečny kolem třicítky. Emancipované dámy, se svým bytem a vlastními zájmy. Nevěší se vám kolem krku a dokáží být rovnocenným partnerem. Tyto ženy mám raději, dokonce teď s jednou takovou udržuji intimní poměr. Ale problém je v tom, že jim nestačí občasné schůzky. Chtějí s vámi založit rodinu, plánují svatbu. Mají pocit, že jim ujíždí vlak a jedinou záchranou jste pro ně vy. Takhle „stresovat“ začala i tato slečna, jak že se vlastně jmenuje? Ano, Andrea. Celkem milá žena, i když možná malinko zahleděná do sebe. No co, buď dostane rozum, nebo to budeme muset prostě ukončit.
Třetí typ žen je jako Magda. Vdané paní, které mají vlastní rodinu, svého muže, od kterého si občas jednoduše odskočí a odpočinou v cizím mužském náručí.
Magda... jdu jí zavolat, ať doladíme detaily před naší společnou dovolenou.